HISTORIE
Pyrenejský horský pes je velké, mohutně stavěné psí plemeno, určené původně k ochraně stád v horách. Je největším z řady navzájem si velmi podobných bílých pasteveckých psů, kteří pomáhali pastevcům v horách od Karpat až po Pyreneje. V Pyrenejích je znám již od středověku, kdy byl využíván k ostraze zámků. Sloužil také jako společenský pes, mimo jiné byl známý také ve dvoře Ludvíka XIV.
POPIS
Pyrenejský horský pes je velký, silný, přitom však elegantní dlouhosrstý pes obdélníkového formátu. Ne příliš velká hlava s malýma, jantarově hnědýma očima a malýma zavěšenýma trojúhelníkovýma ušima. Hřbet široký a silný, hrudník široký, dlouhý, ne příliš hluboký. Pes dorůstá 70 - 80 cm v kohoutku a fena může být veliká 65 - 75 cm v kohoutku. Hmotnost těchto psů se pohybuje okolo 45 - 60 kg. Končetiny silné, rovné, na zadní straně dobře osrstěné. Ocas dlouhý, bohatě osrstěný, v klidu nesený dolů, při vzrušení se stáčí nad hřbet. Hustá, silná srst může být zvlněná a na krku tvoří hřívu. Na kalhotkách je srst jemnější a více se podobá vlně. Barva bílá, případně s šedými, žlutými či oranžovými znaky na hlavě, na uších, na kořeni casu. Znakům v barvě jezevčí šedé se dává přednost.
Jako ostatní francouzská pastevecká plemena má i pyrenejský horský pes paspárky. Je to jeden ze znaků plemene a jsou nezbytné pro uchovnění. Drápy se na paspárcích musí často stříhat, protože se neobrušují jako ty ostatní. Paspárky údajně pomáhaly při boji psa s medvědy či vlky a šestiprstý pes se může lépe pohybovat po hřbetech ovcí a překonávat bahnitý terén.
POVAHA
Je to klidný, vyrovnaný a velmi trpělivý pes, jemuž je agresivita cizí. Svěřené území však dovede spolehlivě ochránit. Příslovečně věrný, oddaný rodině i dětem (viz kniha Bella a Sebastián od Cecile Aubryové, která byla i zfilmována). Je kamarádský, rád se seznamuje s jinými lidmi. Je rád ve společnosti jiných psů. Pyrenejský horský pes se nehodí do městské zástavby, pokud není v okolí dostatek volného prostoru. Je spokojenější v chladnějším podnebí a také pokud může spát a žít venku.
Tento pes je velmi dobrý hlídač, který si dobře hlídá svoje území. Ke svému majiteli má úzký vztah. Pyrenejský horský pes je plný síly a velmi obratný. Patří ke strážním psům a má sklony k nezávislosti a vlastní iniciativě. Majitel tohoto psa u něho musí mít vybudovanou určitou autoritu.
PÉČE O PSA
Pes této rasy vyžaduje dostatek pohybu a také značnou péči o svůj zevnějšek.
SRST
Majitel se musí pravidelně starat o srst svého psa. Nejlépe jedenkrát týdně srst psa pečlivě a řádně pročesáme. V době línání je nejlépe pročesávat srst dvakrát denně. Česání a mazlení milují. Trvale je třeba dbát na srst za ušima,na „kalhotkách“ a ocase, což jsou místa velmi náchylná k plstnatění. Pokud už se toto stane, opatrně chuchvalce nůžkami vystřihněte.
ZUBY
Chrup dospělého psa sestává ze 42 zubů (20 v horní a 22 v dolní čelisti). Zuby jsou rozlišené na řezáky, špičáky, zuby třenové a stoličky. Mléčný zub štěněte je složen z 28 zubů.Mléčný chrup se prořezává ve věku 3-6 týdnů, k výměně řezáků dochází ve věku 3-5 měsíců, k výměně špičáků ve věku 5-7 měsíců, k výměně zubů třenových ve věku 5-6 měsíců. Stoličky se zakládají přímo jako zuby trvalé, prořezávají se ve věku 4-7 měsíců. První zub třenový se zakládá rovněž jako zub trvalý.
Podle vzájemného postavení řezáků horní a dolní čelistí se rozeznává několik druhů skusu:
skus nůžkový,
řezáky horní čelisti přesahují těsně řezáky čelisti dolní
skus klesťový,
řezáky horní čelisti nasedají hranami na hrany řezáků čelisti dolní
předkus dolní čelisti,
řezáky horní čelisti se dotýkají zadní plochy řezáků dolní čelisti, případně je mezi řezáky větší mezera
podkus dolní čelisti,
řezáky horní čelisti se nedotýkají svojí zadní plochou přední plochy řezáků dolnočelistních, mezi zuby je menší nebo větší mezera.
Výměna zubů je ukončena mezi 5-6 měsícem. Při výměně zubů trvalé vytlačují mléčné, které většinou samy vypadnou. Pokud je již větší část druhého zubu venku a mléčný ještě drží, je dobré jej vytrhnout, aby nedeformoval postavem rostoucího trvalého zubu.
DRÁPY
Psi si většinou obrušují drápy sami, při nutném stříhání pozor na poranění žíly, která drápem prochází. Polštářky tlapek u psů, kteří se pohybují ve městech po nasoleném povrchu, je dobré omýt a namazat mastným krémem (například indulonou). Pro pyrenejského horského psa je charakteristický starobylý znak dvojité paspárky na pánevních končetinách. Paspárky jsou obdařeny silnými drápy, které rostou do oblouku. Při zanedbání mohou zarůstat do měkké tkáně samotného paspárku a tudíž se musí pravidelně zastříhávat.
Důležité je také pravidelné očkování a odčervení.
